Skřítkové z Dubovice
Tohle "slohování" mi vždycky zabere nejvíc času - spolehlivě. A po té dobré polovince zabitého odpoledne zpravidla přijde na "delete", protože ono je nakonec vždycky nejlepší míň mluvit (respektive psát :-) a víc se činit. Takže to i tentokrát trochu zkrátím a dál ať za mě (za nás:-) mluví fotky, články nebo třeba hudba a přátelé...
Když řeknu, že jsme všichni vlastně takoví lesní skřítkové, asi mi nakonec dáte zapravdu i tehdy, pokud sami na podobné bytosti zrovna nevěříte. Ono to není potřeba brát tak doslova, spíš se na nás stačí podívat :-)
Babetka♥, naše nejstarší, je nejkrásnějších 106 cm, co jsem kdy poznala :-)
Diťule♥ ji přerostla jen asi o 10 cm a s každým tím kousíčkem dovedla k dokonalosti všechny maminčiny fígle.
Caesar♥ se vytáhl trošku výš - to je přece jen znát, že jeho rodičové už se docela podobali i koni :-) Navíc je to chlap, takže je potřeba, aby budil trochu respektu... Ale přiznávám, že nám fakt trochu přerostl přes hlavu :-/
Abych to dotáhla do konce, já do toho spolku se svými stodvaašedesáti centimetry docela nenápadně zapadám (no ještě že tak:-)
Teď by se asi hodilo říct, ve které části fotoalba nás najdete - Koníci poníci
No a jinde než v lese nás prakticky nepotkáte - pokud nás tedy vůbec potkáte, protože my se díky svým vrozeným dispozicím vejdeme téměř všude (široké a udržované cesty opravdu nepotřebujeme:-) a tím pádem se docela dobře opticky ztrácíme i v nižším porostu :-)
Jsme rádi venku, ať už schovaní v stínu lesa, nebo na polích, kde zejména na podzim s oblibou bloumáme nebo závodíme. Máme rádi jaro - když vítr nestudí, ale sluníčko nepálí, léto - když si každý venku najdeme něco k sezobnutí, podzim - když už je konečně pokoj od komárů a podobné havěti, zimu - když se dá užívat sněhu :-)
A díky za to, že tohle všechno nám naše Dubovice♥ poskytuje... Protože koně do přírody patří - a já taky.
