My little ponies ♥

Tož Magda xD

Na fotce se svojí "srdcovou kobušou" Airinou :-)

Obě pěstujeme praštěný koně a fotíme, posloucháme pagan a celtic a "píšeme si do šuplíku" ...

 Tyhle holky mě vytáhly z bryndy, vytrhly mi trn z paty - a přišly za pět minut dvanáct, jak se říká :-) Nebýt jich, tak už teď nevím, jak bych si poradila. Díky nim se mi podařilo osamostatnit jak Ditušku tak Caesara, protože nám dělají společnost místo Babetky, která  už tolik honit nepotřebuje. Takže zlobivé mládí se vyřádí a Babetka se mezitím aspoň v klidu nažere :-)

A druhý den Terka klidně přijde pěkně "po svých" a ještě je se mnou vytáhne jen na vodítku, aby se prošla taky Babetka. Terka dokáže být snad na deseti místech naráz, ve všem má jasno a nic není problém... až na můj kredit, kterej věčně nemám, protože si NIC NEPAMATUJE!!! :-D

A dík patří i Verče, která taky nejednou přkládá "nohy" k dílu, když chodíme na procházky a jenom se s Babetou rozčiluje :-)

A speciální dík jí patří za tu oběť, jak se tehdy trmácela pěšky až z Čistý, v hlubokým sněhu v nízkých botách, proti větru a ještě do toho sněžilo... A to prosím pěkně 2x - cestou k nám a cestou od nás.

To se ale moc počítá, takové skutky :-)

 Dáša

Je to už pár let, co se mi díky časopisu Jezdectví podařilo dohledat jednoho z bývalých majitelů naší Babetky. Dáša (nebo tehdy spíš její rodiče) vlastnili Babetku asi do roku 1994, tedy do chvíle, než se dostala k pánovi, od něhož ji asi po dalších třech letech koupil strejda. No, je nám jasné, že Dáša jako holčička to s ní musela mít opravdu těžké :D Když se ještě dnes, ve svých "penzijních létech" umí tak předvést, jaká asi musela být jako kobyla v plné síle? Rozumíme, proč nebyla coby školní poník pro Dášu právě nejvhodnější :-)

Ale díky tomu (a díky za to!), že si Dáša přečetla ten dopis v Jezdectví - a že se neváhala ozvat, máme konečně tu správnou představu o tom, kolik Babetě vlastně je. A nejen to. Hlavně máme čas od času taky radost z Dášiny návštěvy :o)